Výjezd do Brna aneb Mokrý s Jílkem v hlavní roli

I přes nesporný fakt, že v Drslavice City panují hody, čehož je důkazem beznadějně zaplněné letiště, stovky aut v ulicích, davy krojovaných, televizní štáby, prezident republiky, premiér, ministr vnitřných vjecý, Barack Obama, Vladimir Putin, nějaký ten Jelcin, Dalajláma, Clint Eastwood a bývalý americký prezident Bill Clinton, který si to s Monikou Lewinskou rozdávali na hřišti ve velkém vápně (však je správce taky pěkně zkritizoval, neboť nalajnované vápno už měl a ani nelepilo), se zúčastnil taky známý internacionál Luboš Kozel, který přijal pozvání drslavské chasy a spočinul ve vozíku místo berana, neboť Goldu už si kdosi zamluvil. Hodům přihlíželo rovněž 11 turistů v hospodě, kde obdivovali moji nástěnku Slovácka (fotili ji více, než Hody samotné), nicméně silná drslavská trojice Ryky, pan stále Bakalář a já, Šovkovskij, vyrážíme na tradiční výjezd se Slováckem do Brna. Všichni cítíme, že konečně zlomíme prokletí a v Brně vyhrajeme, a jak napovídá výsledek, nechybělo k tomu mnoho.

Po cestě si celá posádka Karosy nachystá pasy, neboť máme zastávku v Japonsku, kde nasedá další tradiční výletník, pan Libor Janáček Zajíc (jak sympatické jméno, ale Králík by bylo lepší). Domnívám se, že slovo výletník jest na místě, bodů z venku sice dlouhodobě vozíme více než dost, ale naším hlavním zájmem je sledování přírody, třeba v Ostravě je fascinující.

I přes nesporný fakt, že destinace Brno patří v naší lize k nejvzdálenějším, hned jede několik autobusů plných Fanaticos. Cesta probíhá poměrně v poklidu, v klidu si vypiji svá dvě obligátní piva, nicméně nepohrdnu ani nabízenou slivovicí a rumem, jelikož nechci nikoho urazit. Celkem plynule vjedeme do třetího největšího města republiky (po Drslavice City a Praze), čemuž jistě odpovídá průměrná návštěvnost tohoto klubu, cca 2.200 diváků. Narozdíl od posledního zápasu domácí security neprohlížejí peněženky, nedívají se pod čepice ani do bot, tedy alespoň mně, neboť mne podobně jako Jarda, tentokrát Pavel Mokrý, generální ředitel Zbrojovky Brno a bývalý předseda ČMFS pozval do VIP prostor. Možná to byl rozhodující okamžik, proč jsem byl ošahávání ušetřen. Byl jsem zvědav, co bude předmětem obchodu. Pan Mokrý překvapivě nepožadoval, narozdíl od Jardy, žádné bodyguardy z Kauflandu, protože před stadionem jich měl dostatek, nicméně zamířil výš.

Jelikož Pavel vycítil, že k němu chovám jako fanoušek Slovácka kapku nedůvěry, vypil na ex třetinku Starobrna, zapotil se na čele (pokud to bylo čelo, v Pavlově případě jsou si obě partie hodně podobné), zakymácel se (pak to zdůvodňoval tím, že není zvyklý na alkohol, ale zaslechl jsem, že to dopoledne vypil cisternu lihu), nahnul se důvěrně k mé osobnosti a zahuhlal: "Co sme si to sme si, ty šiftróne..."... Po mém překvapivém pohledu vytáhl láhev vodky a vypil ji taky na ex. Ještě více se odvázal: "Hele, my sme vás fakt jako poškodili, ten váš Synot, ale to byl nápad Vlastika... lezli jste mu zelí, prostě Spartě nikdo vadit a konku... konku... kurva konkuovat nemůže, rozumíš", a po Jardovsku dodal: "Vole", čímž na mně chtěl zapůsobit. "Hele, omlouvám se, stalo se.... ale teď mi musíš pomoct..." pokračoval, "my jdem málem do druhý ligy..."

Bylo mi pana inženýra líto. Nabídl jsem mu tedy pomoc: "Co pro tebe, ty prevíte, můžu udělat" řekl jsem přátelsky. Zpocený Pavel vytáhl z kapsy od monterek poštovní poukázku na 45 milionů korun, které po něm požadoval fotbalový svaz za činy, kdy bývalé fotbalové vedení, právě s ním "v čele" nakradli, prohospodařili a vyházeli z oken, a které současný ČMFS požaduje zpět.

Musím přiznat, že i na mně to byla poněkud vysoká částka, nicméně jsem z kapsy od saka vytáhl 37 milionů a Pavlovi je dal, ostatně, za ten Tonic, který mi objednal, si je určitě zaslouží, říkal jsem si. Pavel však pokračoval: "Tady nám nejde ani tolik o ty prachy, ty my máme ulitý, nám jde ale o pomstu. Jak nám to můžou udělat! Taková pálka!" Zeptal jsem se, jak mohu tedy jinak sloužit. Pavel pravil: "Hele, Jarda mi říkal, žes mu prý dohodnul nějaký dobrý bodyguardy z Kauflandu, ono to není špatný, ale já chci něco razantnějšího. Já chci Haška a tu jeho lůzu prostě zastřelit! Prý můžeš dohodnout uklízečky z Lídlu?" dychtivě pokračoval pan Mokrý.

Jelikož je fakt, že současné vedení svazu nám rovněž není příliš nakloněno, byl jsem této myšlence nakloněn, ale požadoval jsem za to, že se Pavel s Vlastikem přiznají k činům minulým a přijmou spravedlivé tresty, kromě žaláře uklízení stadionu v Uh. Hradišti po fotbalovém zápase. To Pavel nerozdýchal. "Ty svině nevděčná!!! Jak si toto můžeš dovolit!!!" Chtěl jsem nabídnout jinou alternativu, ale pan inženýr po mně hodil pravítko jak kdysi pan učitel v matematice, kdy jsem na střední škole nenapočítal více jak do 51.

Mokrý běsnil: "Ty lůzo, ty si myslíš, že furt nemám kontakty? To si kurva piš, že mám!!! Toho budeš litovat...! A domů potáhneš šalinou! Hajzle!", a zatímco mně odnášeli pověstní brněnští security, Pavel vytahoval mobil, vytočil číslo a do telefonu sladkým hlasem říká: "Zdar Radime, ty to prej dneska foukáš, že jo..... hele, co deset kapříků, pět jablek a tři hrušky?... hmmm...hmmm... jo to by šlo... takže dvě pentle a červená... hned nějak ze začátku to musíme podchytit, jinak to zase projebem...!" Pavel pak položil mobil, pravou rukou si podal levou, pogratuloval si a pro sebe si řekl: "Dnes jim nepomůže ani Chuck Norris."

Ale v tu dobu už se mi security dívali do boty, jelikož jsem se chtěl dostat to sektoru Fanaticos...