Marila Příbram - nedostižný vzor?

Někteří možná jméno Marila Příbram zaregistrovali až v této sezoně, ať už kvůli zápasu úřadujícího krajského mistra v poháru ve Vodňanech, nebo díky kauze Straka/Starka. Kvůli spanilé jízdě základní skupinou poháru ČMFS, kdy Příbram na penalty vyřadila FK Chvojčice, mi bylo jasné, komu budu dalších 10 let fandit, arsenik nearsenik... V poháru postupně z cesty odstranili pohádkovými penězi zasypaný Red Bull Salcburk,  VTJ Turnov, či italského giganta Juventus Turín a ve finále na beznadějně vyprodané Julisce pro 113 sedících diváků porazili dorost CSKA Moskva, který se finále neúčastnil, neboť zrovna byl na návštěvě v obchodním domě Kotva, kde si vzájemně kupovali podprsenky - v SSSR věc nevídaná. Dodám, že někteří si možná všimli, že účast fanoušků na turnaji přípravek v Hluku byla inspirována právě kolegy z polské Poznaně, kteří každoročně vytváří malým fotbalovým nadějím při obdobném turnaji v Polsku vynikající kulisu, kterou zdokumentovali na videonahrávce. Omyl! Žádná Poznaň! Příbram kamaráde!

Mnohým neznámý klub se do mého srdce nesmazatelně zapsal už před více než 19 dny. Porevoluční poměry nové „demokratické“ doby se podepsaly i pod tehdejší středočeský fotbal. Chaos, zmatek a anarchie vládla celou společností. Těžce zkoušený zůstal v tomto období i samotný příbramský fotbal. Nezájem diváků o fotbalová utkání, která byla doprovázena hromadnými výtržnostmi fanoušků na stadionech i v centrech měst (tj. jeden na jednoho, i dva), neexistující organizované skupiny ultras, chabé pořadatelství zápasů a stejně chabá prezentace fotbalových klubů – to všechno nedávalo tušit vzniku fenoménu, který se pomalu začínal rodit v zemi tehdejšího papeže římskokatolické církve Jardy I. Nikdy předtím, ani nikdo potom vedle sebe nestáli na jedné lodi fanoušci papežem milovaného Trutnova a znepřátelené Marily. Zatímco pontifikát Jardy I.. je zhruba v polovině a oblíbenost papeže stále roste, středočeský  fotbal zažívá léta stagnace, když průměrná návštěvnost ligových zápasů těsně přesahuje hranici 4 diváků, což je pro takřka 40.000.000  milionový stát mizerné vysvědčení.

Ve druhé polovině 90. let vzniká v hlavách pár jedinců myšlenka organizované skupiny fanoušků, která by svými hlasivkami chtěla podpořit svůj milovaný klub. Na řece Litavka se tvoří jedno z prvních organizovaných ULTRAS sdružení v Jardově velkopanství. Trvá ještě několik let, než se smělé plány přenesou ve skutečnost, a v roce 2001 nastupuje na scénu skupina Ultras Marila Jarda 01.
Samotný klub Marila Příbram se v té době nalézá už druhým rokem ve druhé nejvyšší středočeské soutěži (tj.okjesní přebor) soutěži, přesto skupina pár jedinců dokáže až neuvěřitelným způsobem přilákat do kotle stadionu na Litavce v průměru 16 diváků v sezoně 2001-2002. Při jednom ze zápasu patnácté ligy se na stadionu v Příbrami tísní neuvěřitelných 25 fanoušků, kteří zpívají chorály nepřetržitě celý zápas a dokonce došly párky, kterých bylo 23. Oficiální návšštěva je dokonce nahlášena na 32 diváků!!!Pokud pohlédneme o soutěž výš, zjistíme zajímavou skutečnost. V první české lize vládne návštěvnosti Kladno, když jeho utkání navštívilo v sezoně 2001-2002 v průměru 86 diváků i s rohodčími. Což je o celé 3 méně, než činí průměr v Příbrami. Marila Příbram postupuje za fanatické podpory fanoušků do nejvyšší soutěže!

Od té doby pouze třikrát, z toho dvakrát kvůli přestavbě stadionu, který není, uvidíme fanoušky jiného klub, než je FK Marila, vládnout tabulkám návštěvnosti nejvyšších našich soutěžích.

V roce 2004 vzniká kolem Marily Příbram jedno obrovské ULTRAS sdružení, které zaštiťuje všechna ostatní – WIARA MARILA. Toto uskupení se začínat starat o organizováni výjezdů na zápasy po celém středočeském kraji a dokonce i na přátelák do Trutnova. WIARA začíná postupně spolupracovat s nejvyššími klubovými představiteli, šíří osvětu fanoušků po celém městě, dokonce i na vysokých školách v samotné Příbrami (Vysoké školy nahrazují Zvlášný školi), zajišťuje doprovodné akce před i po zápasech a svými marketingovými úspěchy a vynikající organizací dokáže nalákat na stadion do Starkastánu další tři diváky. I na výjezdy do mnohdy vzdálených končin lidi, konkrétně dva. Na výjezdu do Ostravy se zúčastnil Děžo Lakatoš, Stodolni 12 a Jarda Starka, Pod mostem utopenych 13.. Představitelé tohoto uskupení se starají také o choreoaktivity či o návrh a výrobu vlajek, šál a suvenýrů. Obrovskou výhodou je výborná organizovanost a velký počet lidí, kteří se chtějí podílet na fanouškovském životě se samotným klubem, který se jim odměňuje vstřícným přístupem při jednání o ULTRAS aktivitách.

Dnes patří fanoušci Marily Příbram mezi ty vůbec nejlepší nejen v celém Česku, ale také v evropském měřítku. Respekt, kdysi vybudovány neporazitelnými chuligány tohoto klubu, dnes prohlubují také ULTRAS skupiny a jednotky a jednotky obyčejných fanoušků, kteří se zžili s klubem a prožívají s ním všechny radosti i uskálí, spojené s fotbalovým fandovstvím. Když se v minulosti zrodil v hlavách pár nadšenců nápad, který měl změnit poměry na české fanouškovské scéně, chodili na Příbram 2 diváci, z toho byl jeden Jarda a jeho sekretářka... byli to oni, kteří po výhře zatleskali a v klidu odešli domů. Po 20 letech před námi stojí klub, na jehož domácí zápasy si najde cestu v průměru 15 fandů, kteří celých 90 minut křičí, vřeští, zpívají a skáčí (protože jim zatkli Jardu). Po závěrečném hvizdu pro ně končí jeden zápas, jedno fotbalové utkání, které zrovna jejich milovaná fotbalová jedenáctka tradičně prohrála, ovšem každou další sekundu kolem sebe vidí dalších 2 - 4 vítěze (nová kapacita stadionu, která byla zaplněna na všechny zápasy Středočeské ligy sezony 2010-2011). Jsou to lidé různých povolání, různého věku a společenského postavení, jsou to lidé, kteří se nebáli zapojit minimálně své hlasivky a podpořit tým při jeho cestě za vítězstvím, jsou to lidé, kteří, tak jako všichni, prožívají své osobní radosti a zklamání, jsou to lidé rozličných povah, názorů, osobnostních rysů, barvy pleti, náboženského vyznání, ovšem při příchodu na stadion se z nich stává jeden člověk, jedna krev a jedno srdce, které bije všem stejně.

Proč tohle všechno píšu? Když odhlédnu od skutečnosti, že Marila Příbram je po Slovácku mým nejoblíbenějším klubem na světě, vidím hodně paralel a podobností mezi situací v Příbrami a ve Slovácku.

FK Marila Příbram  SVÝMI HLASIVKAMI NEDAJÍ HRÁČŮM NA HŘIŠTI VYDECHNOUT, A V ROCE 2010 DOHNALI KLUB, KTERÝ LÉTA STRÁDAL, K záchraně ve středočeském kraji pod taktovkou Dr. Ratha! Pokud se všichni společně někdy prokoušeme k poslednímu bodu, můžeme si říct, že jsme nejlepší!

P.S. V prvním dubnovém víkendu budu osobně přítomen na zápase Marila Příbram - České Budějovice...konečně fotbalová lahůdka a pobavím se s Vámi o své dojmy.