Mezinárodní turnaj fanoušků ve Lvově aneb Úspěch Slovácka!

Neuběhlo ani století a již jsem přispěchal s reportem z tohoto mimořádně úspěšného počinu, jakým jistě je a bude mezinárodní Turnaj fanoušků ve Lvově, který se koná v harmonické zemi Ukrajina. Přiznávám, nebylo lehké odolávat nabídkám MF Dnes, Právu, Lidových novin, Hospodářských novin či periodik typu Blesku, které se sází o to, zda-li si Petr Kramný ještě koupí zájezd do Egypta. Prý tam má již reservovanou hrobku vedle Tutanchamona (Kramného poznáte podle nevypreparovaných fousů).

Podobné články

• Zažije Mazura pohárové déja vu?
• Slovácko "doma" porazilo Slávii
• Slovácko krok od Evropy!
• Slovácko bude hájit svůj náskok proti Slavii
• Co se píše o Slovácku - Sport

Na četné dotazy našich čtenářů a jejich korespondence, kde je ten report, musím konstatovat, že bohužel mne nechtěl Brežněv vyhladovět jako mé oblíbence Hanzelku a Zikmunda v Sovětském svazu, ale byl jsem podroben přísnějšímu trestu. Pod samopalem Kalašnikov 350 IE Novosť Novosibirsk přítele z Doněcku slibuji, že tuto slátaninu píši tak, jak je mi diktováno a nevolám Washington DC (čti: Vošingtn Dýsí). Ostatně, mobil Nokia 3210 mi byl odebrán jako nebezpečná zbraň, přičemž s tankem jsem projel bez problémů.

Nicméně pojďme k samotnému turnaji, neboť Kalašnikov proruského aktivisty začíná býti až příliš nepříjemným. Jak jste jistě postřehli, Ukrajina je rozdělena na dvě části. Prozápadní a proruskou. Nepokoje se konají pouze na východě. I tato základní neznalost možná je důvodem, proč z 4.587 přihlášených na slavném fejsbuku, nás jelo nakonec plných 12 plus já. I proto jsem byl nucen si obléci dres a pro ukrajinské fanynky jsem byl Tomáš Rosický. Opájel jsem se tím pocitem do té doby, než jsem zjistil, že nemám peněženku. Jistě byly zklamány, když si někde za Lvovem všimly, že tam mám 17 korun a fotku prababičky.

Vraťme se ke Lvovu. Jedná se o prozápadní, krásné město, zapsané v UNESCO. Mohu směle konstatovat, že je tam bezpečněji, než-li v Hradišti. Spousta krásných památek, příjemných lidí, kulturní a společenský život na vysoké úrovni. Daleko pravděpodobnější je možnost, že Vás někdo klepne v Hradišti na nádraží, např. bezdomovec, který se tam ocitne jen mimořádně. Třeba když ho vyhodí z autobusáku, jelikož nemá na dalekou a strastiplnou cestu do Mařatic k areálu MESITu, kde by mu mohla hrozit brigáda v AVX, nebo nedej Bože, by musel jít i někam pracovat!

Po vynikající mediálně a fejsbukové masáži, jakou umí jen Slovácko, se konečně chystáme k odjezdu. Očekáváme davy a máme cedulky, kdo s kým pojede a za kolik. Jsou přistavěny tři autobusy ČSAD Vsetín – Doprava třetího tisíciletí, rychlík Uherské Hradiště – Staré Město a zpět (Oněk se vozí za naše peníze pořád), dva parníky na Moravě a šlapací kolo.  To mají na starosti námi najaté holky z drslavského veřejného domu Harém. Ty jsou totiž ve šlapání nenahraditelné. Jelikož jsem stálý a věrný, dostal jsem slevu. Dělám tam totiž uklízeče.

Kalašnikov mne lechtá čím dál více a jak konstatuje můj hlídač Sergej Sergejovič Sergejov, ještě si to se mnou vyřídí, ale mu darovaný mobil NOKIA 3210, rafinovaně zastrčený v mé kapse, když ten první jsem byl nucen odevzdat, ho tak připoutá k zemi, že se nezmůže na odpor. Famózní to zbraň! Utíkám z Doněcku, centra mafie, kam mne separatisté unesli, neboť jsem po jakémsi Jiráskovi a Nerudovi nejčtenější spisovatel a básník (Rosamunde Pilcher a Růžová knihovna se do toho nepořítají). A hlavně: Palacký ať nám do toho nekecá!

Jelikož jsem již na svobodě, v příštím díle Vás seznámím s účastníky výjezdu a zhodnotíme cestu do krásného města Lvov. A to již bude bez diktátu Putina a proruských teroristů!