Výlet do Argentiny

Hráči Slovácka se pilně připravují na novou sezónu a fanoušci tak mají trochu času na oddech. V mezipauze vám přinášíme očima a slovy slováckého fanouška Masáka pár poznatků o fotbalové Argentině, kterou navštívil loňský rok. Tento rok v zimě se chystá i na zápas a máme slíbené další počtení!

Podobné články

• Rozhovor se slováckým příznivcem z Mostu
• Modrá - bílá, modrá - bílá, řval celý stadion
• Plány majitele Slovácka: Fotbal v Hradišti, golf ve Vlčnově
• Slovácko jde na Teplice i s "jejich" Doškem
• Finále 2005: Když Slovácko překonalo rekord

Argentina – země, kde fotbal je víc než náboženství. Skutečně!
Bohužel v tomto článku nenajdete popis konkrétního zápasu, neboť zrovna byla pauza. Nicméně mne jakožto fanouška zaujala Argentina i mimo zápas. Pochopil jsem, že existuje země, kde fandí všichni – úplně všichni. I když sledujete přátelský zápas v kruhu rodiny, připadáte si jako v kotli těch největších fanatiků.

Příklad první - holky
První večer v Buenos Aires jsem po cca 30 hodinách v letadlech a na letištích potřeboval nutně pivo. Po příchodu do baru jsem uviděl na stěně dres klubu, který jsem neznal. Za barem dvě nádherné 18-tileté argentinky. Když jsem se zeptal jedné z nich jakého klubu je ten dres, odpověděla mi, že San Lorenzo. Polohlasem však dodala, že ona je La Boca (tedy Boca Juniors. Obecně nikdy neuslyšíte, že fandí tomu nebo onomu. Oni prostě jsou tímto klubem, jsou Boca. V okamžiku přiskočila druhá kráska a vlepila jí facku jako prase s tím, že tohle už v baru nikdy neřekne… A holka se jenom usmála, mrkla na mně a pokračovala v práci.

Příklad druhý – přátelský zápas
Po příchodu do rockového klubu v Buenos Aires bylo nějak živo. Hrál se přátelský zápas mezi Independiente a Boca Juniors. Atmosféra neskutečná, vypadalo to, že se hraje spíše nějaké finále poháru. Jedna polovina skákala, druhá ruce v dlaních. Řvali u toho jako skuteční fanatici, včetně holek (to je asi to nejkrásnější – když si jakožto fanoušek najdeš Argentinku, máš jistotu, že tě nejen bude podporovat, ale zápasy bude prožívat jako skutečný fanatik). A to byl jen přátelský zápas v TV uprostřed fotbalové pauzy. No – a na stadionu to dopadlo tak, že na sebe v závěru zápasu vytáhli Barrabravas bouchačky…

Příklad třetí – Láska ke klubu
V jednom baru jsem potkal postaršího chlapa, který se vrátil po deseti letech z ostrovu Mallorca, kde pracoval v hotelu. A celou dobu platil na dálku za vstupenky na každý zápas Boca Juniors. Vyjadřoval tím podporu svému klubu. Jak mi však popsal, bohužel i pro argentince je dnes problém se na mnohé zápasy dostat – viz. níže.

Příklad čtvrtý – Fotka se šálou na La Bombonera
Ještě před odjezdem jsem věděl, že musím mít fotku se šálou svého klubu na nejposvátnějším stadionu v Jižní Americe – na La Bombonera. Netušil jsem, jaká to bude z mé strany troufalost. Po příchodu do ochozů jsem udělal pár fotek a začal instalovat foťák. Kolem bylo v tu chvíli cca 300 fanoušků, kteří se fotili nebo jen seděli a nasávali atmosféru. Všichni kromě mne v modrožlutých šálách, dresech,… Když jsem vytáhl z batohu svou modrobílou šálu, jako by se svět zastavil. Všichni přestali mluvit, chodit, fotit se. A zírali na mně. Po asi dvou minutách jsem byl s fotkou spokojen a pak si to uvědomil. Nejspíš jsem byl jeden z mála, který si to kdy vůbec dovolil. Sbalil jsem šálu do batohu a vyrazil k východu. Po cestě mně ale každý hlouček zastavoval, dotazoval se, komu fandím, odkud jsem, zda jsem Ultras (tedy z jejich pohledu hooligan) atd. Naštěstí jsem byl z Repubblica Ceca a fandil pro ně neznámému týmu. Kdybych byl z Anglie nebo Německa, kdo ví... Pro jistotu jsem ale přímo před východem skočil do taxíku a zmizel…

Příklad pátý – Maradona víc než Bůh
Argentinci mají 3 hlavní idoly – současná prezidentka, bývalý prezident a Maradona. Po celé Argentině se setkáte s graffity Maradony, všude jsou sochy, instalované stěny s výřezy na hlavu jako byste stáli vedle něho. On má v Argentině hlavní slovo. Veškeré politické kroky jsou s ním konzultovány.

Současná situace
Pouze v Buenos Aires (15 milionů obyvatel) je přes 40 klubů. Nejvíce fanoušků má pochopitelně Boca Juniors, následuje River Plate a San Lorenzo. Mezi další prvoligové patří Independiente, Racing Club, Estudiantes, Veléz. Perličkou je pak klub z Buenos Aires Arsenal FC.
V průběhu roku mají vlastně 2 x ligu – jarní a podzimní. Pauza je jen v lednu.
Největší derby je Superclásico – je mezi kluby River Plate a Boca Juniors. Původně tyto kluby pocházely ze stejné čtvrti La Boca. Jde o podobný případ jako pražské kluby Sparta a Slavia. River Plate je spíše střední a vyšší třída, Boca nižší a dělnická. V den zápasu nesmíte mít nic v barvě toho či druhého klubu dokud si nejste absolutně jistí, že jste v bezpečí. Jinak můžete skutečně přijít o život (všichni policajti včetně pochůzkářů nosí neprůstřelné vesty).
Fotbalové kluby v Argentině jsou občanské sdružení. Tedy oficiálně vlastní klub lid. Neoficiálně je vše jako v Evropě – majitel, sponzoři atd. Rozdíl je v Barrabravas – ještě před deseti lety se dali charakterizovat jako obdoba našich chuligánů. V dnešní době mají blíže klasické italské mafii. Každý klub neoficiálně řídí Barrabravas. Jejich počty jsou od několika set až po 3 000. A to už je slušná armáda. Barrabravas v případě potřeby nařizují trenérům sestavu, majitelům doporučují sponzory a starají se o vše mimo stadion – parkovné v den zápasu jde do jejich kapsy, vlastní veškeré stánky se suvenýry mimo toho oficiálního (jen v La Boca cca 40 obchodů) a hlavně mají pod palcem veškeré sázky na fotbal v Argentině. Bohužel zhruba před třemi lety začali nařizovat i fanouškům, zda smí na zápas nebo ne. Prostě my jakožto turisté se na zápas vždycky dostaneme – platíme vyšší cenu. Obyčejný fanoušek z Argentiny však mnohdy nemá takové finanční prostředky. A Barrabravas lístky prodávají…
Současně mají Barrabravas rozděleny teritoria v Buenos Aires a řídí obchod s drogami a prostitucí. Jsou vždy ozbrojeni a pohybují se i po Buenos Aires ve větších počtech – válčí o teritoria nejen mezi Barrabravas z jiných klubů, ale i mezi sebou. Jejich zisky se pohybují v řádech milionů dolarů.

Masák