Report ze zápasu s Plzní

Po nepovedeném prvním jarním utkání Slovácko chtělo složit reparát a i tentokrát mělo výhodu domácího prostředí, jenže naproti stál soupeř více než obtížný - vedoucí tým soutěže Viktorka Plzeň, jenž je veřejností označována za mužstvo s nejlepším herním projevem. Po velmi špatném vstupu do utkání se naši hráči otřepali a byli dokonce osm minut od vítězství, ale i konečná remíza 2:2 má určitě svou cenu.

DIVÁCI: Utkání se hrálo před kamerami České televize a cestu do ochozů si našlo 5000 lidí, což je slušné číslo, avšak vzhledem k atraktivitě zápasu a v tomto čase příznivému počasí by střetnutí slušela ještě vyšší návštěva.

Podobné články

• Report z výjezdu do Liberce
• Report ze zápasu s Viktorií Plzeň + VIDEO
• Report ze zápasu na Dukle
• Report ze zápasu s Libercem
• Report ze zápasu s Plzní + video

ULTRAS: Domácí kotel se prezentoval mnoha obouručkami v pestrém provedení, naopak na choreo tentokrát diváci čekali marně. Na síti dominovala nová vlajka Blue White Alliance.

SUPPORT: O motivaci bylo v sektoru B3 jednoznačně postaráno vzhledem k tomu, že utkání sledovalo mnoho lidí u televizních obrazovek, mimo to Fanaticos samozřejmě chtěli vyburcovat mužstvo k dobrému, poctivému výkonu a ukořistění nějakého toho bodíku. Jenže trhlina přišla hned v první minutě, kdy hosté vstřelili gól. I po úvodním nezdaru měl support solidní úroveň, rostoucí tendenci nabíral po výrazně zlepšeném výkonu hráčů v bílých dresech. V 65.minutě stadion explodoval po úspěšném zákroku Miry Filipka proti penaltě Jana Rezka a dvě minuty poté rozpoutal pravé slovácké peklo Jirka Valenta, když vstřelil vedoucí gól. Euforické fandění utlumila v 82.minutě vyrovnávací branka Plzně. Sečteno podtrženo support měl sinusoidní průběh, ale rozhodně se není za co stydět. Pochvalu si zaslouží publikum na východní tribuně, které spolupracovalo s kotlem a několikrát začalo samo povzbuzovat hráče. Hostujících fanoušků jsem si moc nevšímal, ani je neslyšel, ale při pár pohledech to vypadalo, že se dobře baví.

POD ČAROU: Neodpustím si jednu připomínku. Když se mužstvo ujalo vedení a dařilo se mu, tak to byl rachot, který byl slyšet široko daleko, ale když ke konci tým v těžkých chvílích potřeboval podpořit, tak pokřik "hoši bojovat" znělo z pár úst... Je to sice vcelku logické, že když je člověk v euforii, tak to jde hned lépe, ale síla je v tom ukázat sílu, když se ne všechno daří na hřišti, jak by si fanoušek představoval, navíc tentokrát o nějaké nebojovnosti mužstva nemohla být ani řeč.