Na Spartě sa nevyhrává…

V sobotu ráno sme sa vydali s íLakouškem na „romantickém víkendovej vejlet do Práglu.“ Nedílnou součástí byla aj návštěva fotbalového šlágru nejlepší ligy na světě, ve kterém sa utkaly dva týmy z opačných pólů tabulky. Slovácko, první tým začínající sezóny, na vrcholu se 3 body po vstřelení 3 gólů velkoklubu Teplicám a Sparta, klub plichtící sa na spodku Gambrinus hnusné pivo ligy, která sa nechala porazit suverénním nováčkem z Hradca Králové.

Na Spartu sme šli velice příjemně naladění, nepochybovali sme o výhře Slovácka nejen z důvodu postavení v tabulce (bohužel se nám nepodařilo roli favorita naplnit! Papírové předpoklady lžou a matou), ale aj z důvodu mé páteční zručnosti, kdy sa mně podařilo rozbit sklenku od Zubra na dlaždicovů podlahu, načež sem zametala asi 20 minut střepy a o pár hodin později sem venku ze stolu zkopla zdobenů skleničku na víno po babičce. To už byl dostatečný náznak toho, že Spartu přejedem.

Došli sme na stadion, kde u pokladny prodávala hrozně rychlá teta (stála sem za 1 člověkem a čekala 8 minut), načež sme sa usadili na červených sedačkách v sektoru hostí, který brzo padne v oběť nejprve polským a pak tureckým fanouškom. Shlédli sme jakési klipy na óčku a pak přišel ten nejlepší videoklip tisíciletí, kde si doslova „přirozeně“ pohazovali sparťanstí kluci dresem a mleli o 12. hráči… Jaksi sa ale splétli a řekli, že to sů fanoušci, přitom sme měli 94 minut na to se přesvědčit, že sa jedná o chlapíky oblečené v černém.

Na Spartě sme nezvítězili, ačkoli sme k tomu neměli daleko. Nejhorší je, že člověk tam jede s pocitem, že sa to asi nepodaří skrz divadelní sektu ČMFS, ale přesto ho jeho fanaticos srdce přeřve, když v něm huláká, že Slovácko vyhraje.

Včerejší výkon divadelního souboru byl ovšem nadmíru výborný po všech stránkách, a tak už sa toho moc říct nedá..

Snad enom..

Strašně mě to sere.

PS: fanaticos výkon na dobré úrovni, sparťanský kotel a návštěva byly na úrovni rozhodčího.

MODRÁ!!!